Report ze zápasu: FK Komárno-Osíčko : Sokol Rymice
branky: 13., 28. a 39. Hošťálek, 61. Šindelek Josef z pen.
V neděli, po páteční vysoké výhře našeho mužstva v Pravčicích jsme hostili na našem hřišti mužstvo z Rymic. Naši hráči se mohli pyšnit pěknou sérií 4 vítězství v řadě, které zaručovalo 6. místo. To naši hosté se krčili na 13. místě tabulky, o favoritovi dnešního zápasu tudíž nebylo pochyb. Před zápasem bylo jisté, že s poskládáním sestavy, budou ještě větší problémy než při páteční předehrávce. Ze sestavy pro neděli vypadli Nesvadba, Perutka, Žejdlík M., Nevtípil, Hruška, Matušů S., nejistý byl také Václava Matušů, který si nebyl jistý. A tak měl trenér Josef Šindelek co dělat, aby dal mužstvo vůbec dohromady. Sáhl tudíž k velice krajnímu, ale nezbytnému řešení - do sestavy pro nedělní zápas zařadil i mě, posledního mohykána.
FK Komárno-Osíčko : Sokol Rymice
Komárno vstoupilo do zápasu lépe a od začátku si vytvořilo několik slibných brankových příležitostí, jednu z nich měl Gadas, který se po rohu dostal k odraženému míči, ale jeho pokus o nastřelení skončil fiaskem a protiútokem hostů. Hosté se do zápasu dostávali postupně, hráli jednoduše v zadu, nic si nekomplikovali a při první příležitosti práskli míč dopředu na útočníky, kteří se měli starat o rozruch před brankou Šindelka a bylo tomu skutečně tak. Z první vážnější akce mohli jít dokonce hosté do vedení, ale jejich útočník trefil jen tyč.
První branka Komárna se urodila po nenápadné akci. Do obrany si pro míč došel kapitán Žejdlík, předal míč Gadasovi, ten mu jej obratem přes obránce poslal do běhu, domácí kapitán vystřelil, ale brankář jeho pokus neudržel a vyrazil jej k volnému Hošťálkovi, který uklidil míč do sítě a poslal tak Komárno do vedení - 1:0.
Za okamžik se dobře uvolnil Žejdlík, chtěl si dojít do pokutového území pro penaltu, ale moc dlouho otálel se zakončením, až si pod jeho nohy pro míč došel hostující brankář a z akce nebylo nic. Druhá branka se narodila taktéž na levé straně. Žejdlík se za půlkou chopil míč, spoluhráči udělali svým pohybem místo pro zapomenutého Hošťálka, který technickou střelou zvýšil v 26. minutě na 2:0.
Na chvíli na to vystřelil nebezpečně opět Hošťálek, ale jeho střelu brankář vyrazil nohama na roh. Z rohového kopu, kterých bylo v prvním poločase dost, se domácí hráči vždy dokázali prosadit, ale nedokázali se však trefit do brány a stav se pro zatím neměnil. Stávající skóre se tak měnilo až těsně před odchodem do kabin - pěkným pasem vybídl Hošťálka k hattricku Orel, Hošťálek zkušeně ve vápně zasekl nechal proběhnout obránce a se štěstím prostřelil brankáře potřetí a hattrick byl na světě (p.s. Maro, to není pokuta, ale radost donést do kabiny 1l slivovice) - 3:0. Komárno bylo v prvním poločase aktivnějším celkem a bylo efektivnější v zakončení, naopak hosté měli noční můru z Šindelka v brance, který Komárno několikrát při rychlých kontrech zachránil.
Hattrick zaznamenal v tomto utkání M. Hošťálek - branka na 3:0
Po poločase se obraz hry příliš nezměnil, Komárno více drželo balón a hosté spoléhali na dosud hluché nakopávané míče. Na druhé straně se snažil hlavou prosadit Orava, ale jeho pokus dokázal obránce spolu s brankářem na poslední chvíli zlikvidovat. Ve druhém poločase jsme měli taktéž hodně standartních situací, ale nedokázali jsme se ve vzduchu více prosadit, vždy z toho byla jen pološance.
Zhruba po 20 minutách druhého dějství vykopával míč Šindelek od branky, Gadas prodloužil míč na Hošťálka, který se řítil spolu se svým hlídačem na brankáře, brankář spolu s obráncem jej nedovoleně zastavili a kopal se pokutový kop. Dlouho se k jeho exekuci nikdo nehlásil a tak to vzal na sebe hrající trenér J. Šindelek a sice přesně, ale i se štěstím proměnil a zvýšil na 4:0.
Hostům nebylo přáno ani čestného úspěchu. Po špatně zahraném ofsajd systému se hned ve dvojici řítili na branku Šindelka, ten však dokázal tutovou šanci zlikvidovat a držel naděje na své první čisté konto. Za okamžik to byli opět hosté, kteří se snažili o čestný úspěch, ale v cestě jim tentokráte nestál výborný Šindelek, nýbrž branková konstrukce - resp. tyč.
V závěru zápasu měli po jedné šanci Orava, Hošťálek i Klas, ale ani jedna se neujala. Poslední šanci zápasu měl na své kopačce Gadas, který dostal milimetrovou přihrávku od Hošťálka, kolenem si nadhodil míč přes obránce a zakončil levačkou, ovšem k jeho smůle pouze pár decimetrů nad levou šibenici. Komárno tak svého soupeře dokázalo přehrát a zaslouženě zvítězilo v poměru 4:0, nicmnéně se musí dodat, že hosté měli pár hodně dobrých šancí, a jen díky domácímu brankáři obrana poprvé v sezóně neinkasovala.
Sláva vítězům, poraženým čest !
sestava FK Komárno-Osíčko: Šindelek Jiří - Šindelek Josef, Ondroušek Martin, Orel Radim, Fabián Vladimír - Žejdlík Jaroslav, Hošťálek Marek, Klas Dušan, Kundrát Tomáš - Orava Libor, Gadas Jaromír
střídačka: Gajdůšek Miroslav, Matušů Václav
diváci: 100
G O G Ů V F O T O P Ř Í B Ě H
Jak jsem viděl svou obnovenou premiéru na začátku:
Motto: "Až bude komárenskému týmu nejhůře, tak nastoupím, aneb jak jsem si užil svoji obnovenou premiéru".
Pár hodin před zápasem jsem měl takové tušení, že dnes budu absolvovat zápas v dresu, nikoliv jako obvykle za objektivem fotoaparátu, ale že to bude až tak vážné jsem netušil. Na předzápasovém srazu jsme se scházeli jak do hospody ke kartám a nebylo schopno se dopočítat 11 lidí, kteří měli vyběhnout na trávník a porvat se se soupeřem z holešovska o pátou výhru za sebou. V kabině byla ne příliš bojová nálada, spíše taková skleslá a pořád se čekalo, kdy se otevřou dveře a někdo z výše zmiňovaných "abstinentů" vejde do kabiny a řekne: "budu hrát". Ale bohužel se tak nestalo a tak si vzal slovo trenér Josef Šindelek a spustil.
"Vítám Vás na dnešním zápase, hrajeme s Rymicema, takže do branky půjde Gogo", v tom okamžiku jsem věděl, že už se z toho nijak nevyvleču a budu muset opravdu hrát od začátku zápasu, ale v tom mě napadla jedna chytrá věta: "Pepo? Ses zbláznil? Já nejdu chytat, nemůžu ty jo, neumím", nevím kde na to trenér přišel, že mě chtěl dát do branky, ale možná že četl naše tištěné zpravodaje, kde jsem uveden jako druhý brankář, asi budu muset své jméno z kolonky brankářů ze zpravodaje vymazat. Svým odmítnutím postu jedničky v tomto zápase jsem asi udělal ještě větší nepořádek v sestavě, než zamýšlel trenér, který vybíral opravdu z torza hráčů. Nakonec se tedy rozhodl dát jako v každém předcházejícím zápase naší stálici v brance Jiřímu.
Takže obrat o 360° byl na světě - od trenéra jsem dostal zcela jiný úkol než zabraňovat míči v cestě do branky, měl jsem být tím, který bude ty míče do branky směřovat - byl jsem určen jako druhá útočná hrozba spolu s Liborem Oravou. Jakmile jsem se dozvěděl tuto zprávu, tak jsem si se svým budoucím útočným parťákem plácnul a věděl jsem že to tam prostě dneska bude padat. Následovalo převlékání, z počátku jsem nevěděl, se kterým číslem budu chtít absolvovat moji obnovenou premiéru na domácí půdě - nakonec jsem sáhl po dresu s číslem 9, které za normálních okolností nosí Nevťa. Číslo 9 jsem si vybral záměrně ze dvou důvodů, tím prvním bylo, že jsem si vzpomenul, že právě 9 má vynikající útočník londýnské Chelsea Torres a že bych se ho mohl pokusit napodobit, tím druhým, že když vezmu fakt, že v tomto dresu hraje Nevťa, který taky při zápasech vidí bez brýlí kulové, stejně jako já, takže nemohla být volba čísla dresu jiná - teď asi bude měnit číslo, protože jeho úplý dres už úplý není.
Po krátkém rozcvičení, kdy jsem se pekelně zadýchal a zapotil jsem myslel, že už nic horšího nemůže přijít, ale přišlo. Po rozběhání, kdy už jsem začínal cítit, že jsem plně připraven na zápasové tempo, přišla na řadu mimořádná prodleva, způsobena tím, že hostující zapoměli, že v neděli hrají fotbal a někteří hráči byli ještě, i s registračními průkazy na cestě. Takže jsem jen tak, stejně jako zbytek mužstva postával a čekal, až se dají kluci z Rymic dohromady a mé galapředstavení může začít."
Zde jsem se přimotal k velké šanci, ale můj střílený centr spíše vyslal hosty do protiútoku
Žejdlovi jsem přihrával já, ten to pak nějak procedil na Hošťu a vedli jsme 1:0
Tady toho ogárka jsem měl zastavit už já, ale Fabiš s Tomem to nakonec zvládli za mě
Hošťa střílí na branku, já s Liborem fandíme aby to tam spadlo a byl by větší klid
Nechtělo se mi chodit na rohy, tak jsem je radši šel kopat, a nekopal jsem je zle, jen to kluci netrefovali
Tady jsem zařval jak tygr "mám", ale Libor chtěl dát gól, bohužel trefil břevno
Při tomto pohledu jsem si říkal: "Vstávej dělej, já nejdu chytat"
Špatný výběr místa, měl jsem být na bližší tyči když už to tam ogaři centrovali
Ani tady jsem si tu patičku neodpustil
Byl jsem i terčem několika faulů - a taky jsem si potřeboval na chvilku odpočinout :)
Proměněná penalta 4:0 - diváci dlouho vyvolávali "Gogo, Gogo, Gogo" - já se tam necpal :)
Dušan měl hodně vychýlenou mušku, ani jsem se neotáčel kam to letí :)
Zasloužené vítězství Komárna se slavilo přímo na hřišti pokřikem
...a jak na konci
Jakmile jsem uslyšel hvizd pana rozhodčího, tak jsem byl velice šťastný. Hlavně jsem měl radost nejen z toho, že jsme zvítězili, neinkasovali, ale také že jsem po dlouhé odehrál celý zápas, ve kterém jsem se přímo podílel na vítězství našeho týmu. Na začátku jsem se hodně rozkoukával, ale pak to ze mě spadlo. Při prvním kontaktu s míčem jsem si ani neuvědomoval, že hraju mistrák, pak už to bylo lepší. Pas na Žejdlu mi zvýšil sebevědomí a moje přihrávka patou z voleje na 20 metrů taky neměla chybu.
Pár ran zchytal, pár rozdal, hlavně ta do zad a za krk bolela, ale to jsem pak tomu záložníkovi vrátil: "Vendetta" znělo z jeho úst, když jsem se k němu blížil, a měl pravdu - kopanec za kopanec, vše jsme ale brali s humorem. Také jsem byl rád, že jsem si mohl zakopat pár rohů a dokonce i nepřímý volný kop, který mi Pepa šůlnul úplně na hovno. Také při kontaktech s míčem jsem moc neztrácel a snažil jsem se je rozehrávat na svoje spoluhráče, jasně, všechno se nepovede a těch patiček mohlo být taky méně.
Co se mi však povedlo, tak bylo prodloužení hlavou do breaku Hošťovi, který byl potom faulován a kopali jsme penaltu - a to že diváci skandovali mé jméno bylo taky jisté zadostiučinění, na penaltu jsem si však nevěřil. V závěru zápasu mě jenom mrzí, že jsem milimetrovou přihrávku od Hošti nezužitkoval, byl by to asi nejhezčí gól zápasu a asi i mojí kariéry. Sice ještě teď mě bolí celý člověk, ale za tu srandu to stálo.